6 díl: O život v Bluepointu

Pan Pohlreich tentokrát riskuje. A my trpíme s ním, protože 6. díl této show je úplně jiný než všechny předchozí. Jak to dopadlo v restauraci Bluepoint v pražské Zenklově ulici?


Majitel restaurace Tomáš Hrazděra přijíždí tramvají do Café Imperial, aby požádal Zdeňka Pohlreicha o pomoc. Jeho podnik nenavštěvují hladovci, ale většinou hráči kulečníku. Jak to změnit?

Pan šéf se vydává na obhlídku. V restauraci, která opravdu nevypadá jako bašta gurmetů, si objednává polévku, steak, zapečené těstoviny a rizoto. Diví se, proč je tatarák z lososa dražší než tatarák z hovězího. Menu vypadá už na pohled nepříjemně, listy z fólie s divným písmem a pravopisnými chybami. Pro servírku musí majitel dojít, aby vůbec přišla ke stolu.

V kuchyni se šéf jen rozhlédne a rychle couvá. "Tak to nevím, jestli se nám to povede!" Šéf se diví, že něco takového ještě existuje.

"Váš kuchař má rád sůl - bydlí ve Slaným asi. A zpívá Petr Spálený. Tohle je šlichta!" sedí nad zapečenými těstovinami (snad penne) pan šéf a objednává si další pivo. "Dejte mu chleba," nelíbí se kuchaři Ladislavovi, když servírka hází jídlo do koše. Rizoto jde do koše taky a obloha u bifteku se Zdeňkovi taky nelíbí.

Kuchař Ladislav je vášnivý kuřák, v celé restauraci to taky nevoní moc čerstvě. "Je to tak blbý, že to bude poměrně jednoduchý zlepšit!" Zdeňkovi se sem nechce vracet. Ale bude muset.

Druhý den se šéf vrací. Štáb pozval pár lidí a kuchař už předvádí kuchyň. Sekretářka, nahotina z kalendáře, dělá Ladislavovi zřejmě odborný dohled. Dřevěný stůl, válící se vajgly, lednice ve stavu příšerném "tady někoho zabijete, jestli to neumejete!". Kuchař dostává objednávku od servírky. V lednici je všechno naházeno pohromadě. "To je tak asi 5000 pokuty, kdyby někdo přišel!" Humus. "Nemohli bysme natáčet někde jinde?"

Majitel obchází stoly a ptá se hostů, jak jim chutná. Pánovi u stolu chutná ("je to vynikající!"), dalším dvěma taky ("nic bych nezměnil!") a Zdeněk se drží za hlavu. Jeden pán si stěžuje na malé porce.

Zdá se mi to, nebo se Zdeňkovi opravdu do bílého nechce? Paní provozní Papežová přichází ke stolu a účastní se bojové porady. Menu hodit do koše, šup! Kdo to vymýšlí? Jablkové placičky jsou napsané na menu, ale kuchař neví, jak by je uvařil. "Mám nějaký papírek a tam bych se podíval!" Paní provozní je spíš sekretářka, ale o provoz se zřejmě moc nestará.

A už jede hadice s vodou a očista je v plném proudu. Pohlreich hledá konkurenci, tou je nedaleká pizzerie a restaurace kousek od Palmovky. "Čistá trojka, hezká." A zpátky do Bluepointu. Ach jo.

Odpolední kuchař Roman se představuje. Kdo je ale v Bluepointu šéf? Kdo vede v kuchyni? Zdeněk už je v bílém a má snahu něco kuchařům předvést. "Jedna polívka, tři předkrmy, deset hlavních jídel. Ale těch deset jídel musí zvonit!" V lednici je 9 stupňů, problémy s chlazením. A nejen s ním. Maso vypadá strašně, hořáky fungují 3 z devíti, strop v kuchyni se loupe, okurky jsou vedle smetáků. "Kuchyň vypadá děsivě. To bude asi maso."

Bojová porada kuchařů - snaha o zlepšení kuchyně se zatím míjí účinkem. "Lednice jsou časovaná bomba!" "Dodavatel masa jel do zoo a udělal si odbočku k vám!" Kdo zodpovídá za kvalitu masa a kdo přebírá zboží od dodavatele? V tom se pánové neshodnou. Paní provozní dostává kapky od pana majitele. Ten zřejmě vůbec neví o problémech, které jeho podnik má.

Komunikace vázne. Majitel asi nechce slyšet názory personálu, provozní není vidět, kuchaři o ní nechtějí mluvit. "Je hodná!" prohlašuje kuchař Ladislav. Jeden alibista vedle druhého. Provozní se rekrutovala z místa na baru a není pro ní jednoduché získat autoritu.

Už se montují nové žárovičky, servírka je kuchyni, kuchař zaspal, protože byl prý u zubaře. Slečna krájí knedlíky, je v civilu, za chvíli už tahá lednici, přichází kuchař. Zmatek nad zmatky.

K obědu bude roštěnka, karbanátek a španělák. Zdeněk hledá šťouchadlo na brambory. Marně. "Ženy a děti do člunů, muži k pumpám!" Šéf uklízí vajgly a vyžene servírku Kateřinu do obchodu pro šťouchadlo. Bramborová kaše v prášku? No to ne. "Copak to má někdo chuť jíst?" A už se dělá kaše z brambor.

Plac se mezitím mění z herny na restauraci. Provozní neumí pracovat s počítačem a tiskárnou. Zdeněk překládá nahotinku a děsí se nad špínou na nářezáku. "Salmoneláááá!"

A už je tu oběd. Hosté si stěžují na neochotu servírky, vyměnili jim hranolky a brambory a bác! do všeho vypínají elektriku. Lokál potemní, bojové podmínky jsou v další fázi. Naštěstí ho brzy pustí.

Přichází someliérka Klára Kollárová, pan majitel je pyšný na svá vína. Ale vypadá to, že není na co být pyšný. Červené víno nalito až po okraj. Škoda, že vínům nebyl věnován delší čas.

Zdeněk s úlevou končí, moc v kuchyni nepobyl, narozdíl od jiných dílů. Pocit? Smíšený. Šéf nepochopil úlohu provozní, dlouho neviděl tak příšernou kuchyň, není moc optimistický.

Po měsíci se do restaurace vydali dva zvědi. Objednali dvě jídla a už vchází Zdeněk. Polévka je domácí, dobrý vývar. Maso dobré, servírované na velkých talířích, špenátová omeleta vypadá taky dobře. Spokojenost!

V kuchyni je nový sporák, nový stůl, novou kuchařku (pan kuchař utekl před štábem - uvařil jídla a pryč, nechal tu jen pomocnou kuchařku) :)

Pozitivní dojmy a pozor! Nálepka s doporučením! Tak to bylo snad největší překvapení. Pan majitel si ji má nalepit, až bude mít pocit, že si ji zaslouží. Že by už byla na dveřích?

Podívejte se na jídelní lístek restaurace Bluepoint - najdete ho v našem článku.