V novém čísle časopisu TV Star si můžete přečíst rozhovor se Zdeňkem Pohlreichem. "Akce je lepší než čekat na smrt!" říká šéfkuchař.



V článku se dozvíte informace o vzniku pořadu (červený sloupeček), ale hlavně trochu víc nakouknete "do hlavy" Zdeňku Pohlreichovi.

Víte, co by např. řekl chlapíkovi, který by přišel do Café Imperial a začal tam všechno převracet naruby? "Vyhodil bych ho!"

Do rozhovoru se přidala i režisérka Hanáková, která se podělila o některé dojmy z natáčení. Čtenář si přečte, jak dlouho trvá natáčení, co se točí který den a jak moc dovede tým restauraci pomoci.

Více informací přímo v časopisu TV Star.

Celý článek

O čem byl sedmý díl reality show Ano, šéfe? Pokračujte v čtení článku a dozvíte se to:

Paní Podaná, bývalá účetní, která má Motorest Lesní Zátiší kousek od Plzně, se vydává do Café Imperial, aby požádala Zdeňka Pohlreicha o pomoc.

Objednává si vodu a kafe a už mluví konkrétně. 4 lidi v podniku, 40 jídel. Zdeněk Pohlreich si dává podmínku: budou poslouchat a pustí ho ke slovu.

"To snad není ten podnik?" říká si pan šéf v autě. "Jak tam stály ty ku*vy! Tývole, to bude u tý pumpy - kam jste mě to vzali? Ať to není to, co si myslím, že to je! Uvááá!" A je tam. "To je dobrej dům. Tý brďo!" Architekt se na restauraci opravdu vyřádil. Bílá kostka u benzínky.

Bolševický zátiší - tak uvidíme. Za dveřmi malý kuchař (stejný jako v 2. díle) a uvítání: "Co tady chcete, vy holoto pražská?" Nějaká ženština s utěrkou na hlavě. Welcome drink a chleba se solí.

"To je dost neutěšený, tohle!" Servírka má záchvaty smíchu a Zdeněk už počítá jídla na menu. Určitě je to víc než 30 jídel. "Přestávám si o sobě myslet, že jsem normální!" Šéf si objednal pečené vepřové ocásky, revírnickou směs, ďábelské kuřecí medajlonky, lososa a tajemství šéfkuchaře. Bez příloh, "abych si nezkazil figuru!" "Maminkóóó!!!" Servírka ještě vyplázla jazyk na kameru a show může začít.

Všechna jídla pod stovku, polévka pod dvacku - "bez nápadu a invence". A divák už nahlíží do kuchyně, kde řádí další divá žena. Přijde mi to, nebo jsou všechny zaměstnankyně pod vlivem? Proč se všechny dámy pořád tak smějou?

"Kdo uteče, ten vyhraje!" komentuje šéf. Dostane na stůl dvě buchty, zřejmě pozornost podniku. "Já to přece nechci," šklebí se pan Pohlreich. A už se nesou velké oranžové talíře. Servírka opět vtipkuje.

Tajemství šéfkuchaře - vepř. řízek s uzeným sýrem :) Mražená zelenina, kečup a kuřecí medajlonky. Další maso je přepečené a "zavání friťákem". Nudličky jsou blééé, aspoň podle výrazu šéfkuchaře. "Proč právě já?" ptá se šéf. Pečené ocásky moc pečené :(

Přichází paní majitelka. "Všechno má jednotnej vzhled!" Vendula, kuchařka, by ráda změnila menu. Sama by si některá jídla vůbec nedala!!! Vepřové ocásky jsou nejlepší, jen přidat lepší šťávu.

A jde se do kuchyně. Kuchyň s denním světlem se šéfovi líbí. Uklizeno, pořádek. Kuchař Robert je na baru, u kafíčka a cigárka. Nechtělo se mu do kuchyně, ale nakonec souhlasil, že bude dělat i mimo svou službu.

Restaurace je plná Němců. Eins, zwei. "Bunkr má dvě části. Novou a protiatomovou," komentuje šéf odchod do skladu. Paní majitelka neumí ani zapnout mikrovlnku a už otvírá balíky čínských nudlí. "Pochoutka!" říká šéfovi.

Na nádobí nikdo není, ke dřezu chce jít paní majitelka. Objednávku bohužel není možné splnit - 13 bifteků ve skladu není. "Přišly jsme o peníze!" říká paní majitelka svým "ženám". "Čínský nudle, grilovací koření, já se na to ...!" "Vařil jste někdy v přírodě?" "Ale tady nejsme v přírodě, tady jsme v restauraci!"

"Paní šéfka vůbec netuší, jak ta restaurace má vypadat!" Paní servírka moc nadšeně nevypadá - má jít k hostům a oznámit jim, že biftek není a dostanou roštěnku. Působí to na mě, že si s tím spíš neporadí jazykově, ale třeba se pletu a je jen nervózní.

"Das ist eine gute Tschechische Schlichte! Das ist eine Katastrofe!"

Přichází druhý kuchař. Pozdě, ale to je prý "úplně jedno". Drsňák už od pohledu. Dává šéfovi recept, jak dělá cibulačku. "Přidám kari třeba!" A začíná výuka - na řadě je omeleta. "Ve srovnání se Zdeňkem nedělám na 100%. Nedělám ani na 50!"

Servírka kritizuje, že se v kuchyni nedá dohromady ani 18 stejných talířů. Zanedbaná je reklama - tabule je nedostatečná, ceny jsou nastaveny špatně, "jsme moc levní!" Paní šéfka se prý změní. No, uvidíme.

Den 3.
Paní majitelka jede na nákup a šéf požaduje kosti. V kotlích už bublá srnčí ragú, plněná paprika, cibulačka. Šéf přiváží rondon, ale kuchař chce zůstat v tričku.

Nákupčí jsou zpátky a už se nosí krabice a přepravky, kartony mléka, brambory a další ingredience. Přemisťuje se i cedule, rajská vypadá krásně. "Jako od tatínka!"

Šéf úřaduje, jídla vypadají daleko lépe. Hádka o barvu talířů - Zdeněk navrhuje bílé, personál chce barevné. "Jděte do p*dele!"

V restauraci se najednou pracuje, na zítřek se připravuje kanec se šípkovou omáčkou. Hosté si chválí jídlo, všechno vypadá v pohodě. Šéf ukazuje nový předkrm: Plněné žampiony s vínem a petrželkou. "Z dneška mám supr dobrej pocit!" říká šéf. Kuchaři se líbí kuchař - má hlavu otevřenou. A šéf ho zve k sobě do restaurace! To je snad poprvé, není-liž pravda?

Na řadě je tvorba nového menu. Něco od piva, něco od zvěřiny, ... paní majitelka procitá a začíná chápat, o čem je vedení restaurace. Je potřeba se podívat i na ceny.

4. den je kuchař v kuchařském :) Kanec se zřejmě povedl. V kuchyni se opět kmitá, nabízí se jehněčí kýta s bramborovou kaší.

Je potřeba i zlepšit exteriér "boudy". "Hospoda musí vypadat čistě už zvenku! Musí to jít!" Štáb sedá do auta s paní majitelkou. Nový billboard a majitelka pláče dojetím :) Šéf dostává za odměnu zelenou zástěru. V kapsách otvírák jako mužský úd. Ach jo.

Nastává loučení a další dárek. Velká palice na odstranění zdí v interiéru hospody. Zdeněk dostává dort s nápisem Díky, Zdeňku. "Jé, já nejím sladký!"

Jak dopadla návštěva po nějaké době? Jde se přímo do kuchyně. Změna je v jídelníčku, kuchař je v rondonu, zdi zůstaly, přes obědy se zvýšily tržby, jídelák se šéfovi líbí. Je Kaťák zůstal :(

A jak dopadlo jídlo? Losos šéfovi chutná, ostrovní směs taky (omáčka je vlastní). "Super, není to vůbec zlý!" Kuchař Robert září spokojeností.

Zdeněk dává samolepku s doporučením a my se už můžeme těšit na příští čtvrtek!

Celý článek

Po stavbě plzeňského obchvatu má motorest, ve kterém se ocitneme ve čtvrtek 16. dubna, problémy. Lidí méně, chtělo by to zlepšit. Proto jede majitelka paní Podaná do Café Imperial naplánovat návštěvu Zdeňka Pohlreicha.

foto TV Prima

Oficiální text TV Prima praví o tomto dílu:

Vaše maminka obědvá v Zátiší, proč ne vy
Tak právě podobný pouták podle Zdeňka Pohlreicha dosud chyběl tomuto motorestu s exteriérem z dob dřevních socialistických časů, který se nachází tři kilometry od výjezdu z Plzně a asi půl kilometru od výjezdu z D5 na Rozvadov. Restaurace Lesní zátiší dnes odpovídá svému názvu více, než by si přála. Toho klídku je v podniku, který disponuje padesáti místy, až příliš. Dálnice vzala zájezdní hospodě hosty, jejich úbytek je znát.

Proto se její majitelka Jana Podaná obrátila na šéfa Café Imperial, aby posvětil její zatím nerealizované nápady, upozornil na rezervy a podíval se na zoubek ekonomice jí tak drahého (jak srdci, tak peněžence) podniku.

Velké srdce paní Podané bije pro její téměř rodinnou restauraci. Jenže to nestačí. Situace je vážná, nikoliv zoufalá…
Paní Podaná má poměrně vysoké mínění o kuchyni i personálu Lesního zátiší. Má čisté svědomí ohledně přípravy jídel z čerstvých a původních surovin. Žádné polotovary, poctivá domácí kuchyně! Restaurace má poměrně početný personál – sedm lidí, hlavní provozní je majitelčin bratr, který má letité zkušenosti z vlastního podniku. Také kuchaři jsou zkušení praktici s nápady a celkem ideálně se doplňují – šéfkuchař Robert rád vaří minutky, kuchařka Vendula zase klasiku jako od maminky. Ostatně tento slogan je v Zátiší hodně frekventovaný.

Co na to ale Zdeněk Pohlreich? Ocenil majitelčin citový interes ve vlastním podniku, méně už příliš přátelský vztah k podřízeným, kterým nechává příliš volnou ruku a chce s nimi tvořit jakousi pseudorodinu. Líbila se mu i část nápadů, které vyklíčily v hlavě paní Jany: nabídnout obědy okolním podnikům nebo znovunavázat reciproční spolupráci se sousední benzinovou pumpou...

více na stránkách TV Prima a na našem webu už ve čtvrtek po uvedení sedmého dílu :)
Celý článek

Zdeněk Pohlreich dnes slaví narozeniny. Naše redakce Vám, pane Pohlreichu, přeje VŠECHNO NEJLEPŠÍ!

Přejeme Vám, ať se Vám daří, ať Vám slouží zdraví, ať nadále zvedáte mandle všem rádobykuchařům i majitelům špatných restaurací. Ať Vám Vaše podniky šlapou jak švýcarské hodinky a ať je Vám pořád veselo.

Přijměte od nás malý dárek:





Celý článek

Pan Pohlreich tentokrát riskuje. A my trpíme s ním, protože 6. díl této show je úplně jiný než všechny předchozí. Jak to dopadlo v restauraci Bluepoint v pražské Zenklově ulici?


Majitel restaurace Tomáš Hrazděra přijíždí tramvají do Café Imperial, aby požádal Zdeňka Pohlreicha o pomoc. Jeho podnik nenavštěvují hladovci, ale většinou hráči kulečníku. Jak to změnit?

Pan šéf se vydává na obhlídku. V restauraci, která opravdu nevypadá jako bašta gurmetů, si objednává polévku, steak, zapečené těstoviny a rizoto. Diví se, proč je tatarák z lososa dražší než tatarák z hovězího. Menu vypadá už na pohled nepříjemně, listy z fólie s divným písmem a pravopisnými chybami. Pro servírku musí majitel dojít, aby vůbec přišla ke stolu.

V kuchyni se šéf jen rozhlédne a rychle couvá. "Tak to nevím, jestli se nám to povede!" Šéf se diví, že něco takového ještě existuje.

"Váš kuchař má rád sůl - bydlí ve Slaným asi. A zpívá Petr Spálený. Tohle je šlichta!" sedí nad zapečenými těstovinami (snad penne) pan šéf a objednává si další pivo. "Dejte mu chleba," nelíbí se kuchaři Ladislavovi, když servírka hází jídlo do koše. Rizoto jde do koše taky a obloha u bifteku se Zdeňkovi taky nelíbí.

Kuchař Ladislav je vášnivý kuřák, v celé restauraci to taky nevoní moc čerstvě. "Je to tak blbý, že to bude poměrně jednoduchý zlepšit!" Zdeňkovi se sem nechce vracet. Ale bude muset.

Druhý den se šéf vrací. Štáb pozval pár lidí a kuchař už předvádí kuchyň. Sekretářka, nahotina z kalendáře, dělá Ladislavovi zřejmě odborný dohled. Dřevěný stůl, válící se vajgly, lednice ve stavu příšerném "tady někoho zabijete, jestli to neumejete!". Kuchař dostává objednávku od servírky. V lednici je všechno naházeno pohromadě. "To je tak asi 5000 pokuty, kdyby někdo přišel!" Humus. "Nemohli bysme natáčet někde jinde?"

Majitel obchází stoly a ptá se hostů, jak jim chutná. Pánovi u stolu chutná ("je to vynikající!"), dalším dvěma taky ("nic bych nezměnil!") a Zdeněk se drží za hlavu. Jeden pán si stěžuje na malé porce.

Zdá se mi to, nebo se Zdeňkovi opravdu do bílého nechce? Paní provozní Papežová přichází ke stolu a účastní se bojové porady. Menu hodit do koše, šup! Kdo to vymýšlí? Jablkové placičky jsou napsané na menu, ale kuchař neví, jak by je uvařil. "Mám nějaký papírek a tam bych se podíval!" Paní provozní je spíš sekretářka, ale o provoz se zřejmě moc nestará.

A už jede hadice s vodou a očista je v plném proudu. Pohlreich hledá konkurenci, tou je nedaleká pizzerie a restaurace kousek od Palmovky. "Čistá trojka, hezká." A zpátky do Bluepointu. Ach jo.

Odpolední kuchař Roman se představuje. Kdo je ale v Bluepointu šéf? Kdo vede v kuchyni? Zdeněk už je v bílém a má snahu něco kuchařům předvést. "Jedna polívka, tři předkrmy, deset hlavních jídel. Ale těch deset jídel musí zvonit!" V lednici je 9 stupňů, problémy s chlazením. A nejen s ním. Maso vypadá strašně, hořáky fungují 3 z devíti, strop v kuchyni se loupe, okurky jsou vedle smetáků. "Kuchyň vypadá děsivě. To bude asi maso."

Bojová porada kuchařů - snaha o zlepšení kuchyně se zatím míjí účinkem. "Lednice jsou časovaná bomba!" "Dodavatel masa jel do zoo a udělal si odbočku k vám!" Kdo zodpovídá za kvalitu masa a kdo přebírá zboží od dodavatele? V tom se pánové neshodnou. Paní provozní dostává kapky od pana majitele. Ten zřejmě vůbec neví o problémech, které jeho podnik má.

Komunikace vázne. Majitel asi nechce slyšet názory personálu, provozní není vidět, kuchaři o ní nechtějí mluvit. "Je hodná!" prohlašuje kuchař Ladislav. Jeden alibista vedle druhého. Provozní se rekrutovala z místa na baru a není pro ní jednoduché získat autoritu.

Už se montují nové žárovičky, servírka je kuchyni, kuchař zaspal, protože byl prý u zubaře. Slečna krájí knedlíky, je v civilu, za chvíli už tahá lednici, přichází kuchař. Zmatek nad zmatky.

K obědu bude roštěnka, karbanátek a španělák. Zdeněk hledá šťouchadlo na brambory. Marně. "Ženy a děti do člunů, muži k pumpám!" Šéf uklízí vajgly a vyžene servírku Kateřinu do obchodu pro šťouchadlo. Bramborová kaše v prášku? No to ne. "Copak to má někdo chuť jíst?" A už se dělá kaše z brambor.

Plac se mezitím mění z herny na restauraci. Provozní neumí pracovat s počítačem a tiskárnou. Zdeněk překládá nahotinku a děsí se nad špínou na nářezáku. "Salmoneláááá!"

A už je tu oběd. Hosté si stěžují na neochotu servírky, vyměnili jim hranolky a brambory a bác! do všeho vypínají elektriku. Lokál potemní, bojové podmínky jsou v další fázi. Naštěstí ho brzy pustí.

Přichází someliérka Klára Kollárová, pan majitel je pyšný na svá vína. Ale vypadá to, že není na co být pyšný. Červené víno nalito až po okraj. Škoda, že vínům nebyl věnován delší čas.

Zdeněk s úlevou končí, moc v kuchyni nepobyl, narozdíl od jiných dílů. Pocit? Smíšený. Šéf nepochopil úlohu provozní, dlouho neviděl tak příšernou kuchyň, není moc optimistický.

Po měsíci se do restaurace vydali dva zvědi. Objednali dvě jídla a už vchází Zdeněk. Polévka je domácí, dobrý vývar. Maso dobré, servírované na velkých talířích, špenátová omeleta vypadá taky dobře. Spokojenost!

V kuchyni je nový sporák, nový stůl, novou kuchařku (pan kuchař utekl před štábem - uvařil jídla a pryč, nechal tu jen pomocnou kuchařku) :)

Pozitivní dojmy a pozor! Nálepka s doporučením! Tak to bylo snad největší překvapení. Pan majitel si ji má nalepit, až bude mít pocit, že si ji zaslouží. Že by už byla na dveřích?

Podívejte se na jídelní lístek restaurace Bluepoint - najdete ho v našem článku.

Celý článek

Nedalo nám to a alespoň virtuálně jsme se vrátili do restaurace Hrádek (ilustrační foto TV Prima), ve kterém řádil Zdeněk Pohlreich hned v prvním dílu (připomeňte si tento díl v našem článku).

Zatímco webové stránky diskotéky v Hrádku vypadají aktualizované (na 17. dubna je připravena soutěž o čtyřkolku, zítra si můžete dát Jacka Daniela za akční cenu), stránky restaurace jsou víceméně mrtvé. Na obrázcích interiér s ubrusy a malbami, které byly v průběhu pořadu odstraněny.

http://www.discohradek.cz/

Zajímal nás jídelní lístek restaurace. Ale ouha! Dozvěděli jsme se , že původní menu není k dispozici, zato se připravuje nabídka nová, lepší :) Protože tahle stránka na nás vyskočila už po odvysílání prvního dílu Ano, šéfe, jsme zvědavi, kdy bude ono slibované BĚHEM PÁR DNÍ.

http://www.restauracehradek.cz

Máte nějaké informace o Hrádku? Byli jste se tam najíst? Podělte se o své zkušenosti v komentářích :)
Celý článek

Pražský kulinářský institut pořádá celou řadu kurzů vaření. Některé z nich vede i Zdeněk Pohlreich.

Byl vypsán konkrétní termín kurzu Zamkněte smetanu do lednice, aneb jak si poradit s létem v kuchyni se Zdeňkem Pohlreichem.

Chcete se naučit něco nového? Chcete se poznat s panem šéfem? Přihlašte se!

Kurz se koná v úterý 12. května 2009 a začíná v půl páté odpoledne. Trvá přibližně pět hodin a účastníka vyjde na 3500 Kč. Celá akce probíhá přímo v Prakulu, v Suchdolské ulici 85/14 na Praze 6. Pozor, kurz má kapacitu 16 osob, takže neváhejte!

Přihlásit se můžete přímo na stránkách Institutu.

Celý článek

Možná jste někdo sledoval pořad Prima vařečka (Tescoma vařečka) s Ivanem Vodochodským. V jednom díle vařil i Zdeněk Pohlreich. Díl je z roku 2008 a šéf tu připravuje salát Caesar. Podívejte se na video:





V pořadu vystupuje i Vladimír Poštulka, známý kulinářský odborník.
Jestli se chcete naučit připravovat správný Caesar salát, dívejte se šéfovi na ruce a zapište si recept :)


Celý článek

Zítra před půl desátou se dočkáme už šestého pokračování show Ano, šéfe. Zdeněk Pohlreich se tentokrát vydá do pražské restaurace Blue Point. A bude to stát za to! Žádné problémy typu "jak položit steak, aby vypadal lépe" nebo "hodí se kapary k téhle omáčce?" nečekejte. Tenhle díl půjde až na dřeň.

foto: www.bluepoint.cz

Navštívili jsme webové stránky restaurace Blue Point v Praze 8-Libni. Vypadají sympaticky, jídelní lístek nabízí poměrně příjemné pokrmy (po rozkliknutí se obrázek zvětší). Je vidět, že tu již ruka Zdeňka Pohlreicha zasáhla:





Jak to ale vypadalo před změnami? Přečtěte si zajímavý článek Nebezpečné natáčení Ano, šéfe na stránkách Apetit online. Myslím, že se zítra máme na co těšit!
Celý článek

Kamera, režie, střih: Karel Hurych
Choreografie: Ladislav Beran
Kostýmy: Andrea Brůhová
Maskérka: Hana Poršová
Světla: Václav Filáček


Celý článek

Ve druhém dílu se Zdeněk Pohlreich vydává do pražské restaurace People, aby ostravskému realitnímu makléři Martinu Horákovi, soutěžícímu z VyVolených, přivedl nějaké people. Získá nakonec restaurace doporučení a samolepku na dveře?

Martin už vchází do Café Imperial a vítá se s šéfem. A hned se mu svěřuje, že do People nechodí lidi, přestože do podniku investoval přes 10 milionů korun a že by potřeboval pomoci.

Restaurace spojená s diskotékou má 10-15 zaměstnanců, provozního dělá Martinův kamarád. Podle slov majitele vaří jejich kuchaři dobře, doporučuje steak a speciality z těstovin. Zdeněk Pohlreich je připraven přijít na "inspekci".

Štěpánská ulice je v úplném centru Prahy, přesto lidé o restauraci People nevědí. Šéf Zdeněk už si to štráduje po chodníku. "Restaurant a disco, ty vole - co to je, jako?"

Už přede dveřmi ho zarazí velká postava tlustého kuchaře. "Takhle nás viděj ty lidi - všechny kuchaře." Figurína je opravdu otřesná. Hned zkritizuje špinavý strop u vchodu, načmáraný text na cedulích, rozbité sklo ve dveřích - a jde se dovnitř.

"Ta kytka má taky rýmu. Ta by potřebovala zalejt", hodnotí pan Pohlreich hned u dveří květinovou výzdobu lokálu. Na stole vypálená svíčka a od baru už pokukuje servírka. Přináší malé pivo a nervózně čeká na objednávku.

A prý, co má nejradši, co doporučí. Slečna má ráda hermelín, ale šéf pokukuje po jiných jídlech. Objednává si medium-rare rumpsteak s lanýžovým demi-glace a žebírka. A už se to vaří, už se to smaží, už se to nese. Čekání trvalo 38 minut (při obsazenosti dvou stolů).

Po lanýžích v omáčce ani památka, no aby taky jo, při ceně pravých lanýžů. Ale zní to honosně, že? Rumpsteak je v pořádku, propečený přesně podle přání, brambor spousta, omáčka nemá s demi-glace nic společného.

A co žebírka? Hnusná křenová omáčka z piksly, ale jinak vypadá porce ohromně. "Porce jako prase", ale žebírka by podle šéfa zasloužily lepší ochucení.

Resumé? Všechno má nějakou hlavu a patu, kuchař ví, co dělá.

A jde se do kuchyně, která je v tomto podniku o patro níž než lokál a jídla cestují výtahem. Hned za dveřmi najde pan šéf talíř s nedojedeným jídlem. "Ty vole!" Kuchaři pokračují v práci a jen tak mezi řečí prohodí Brýden. Nevypadá, že by měli velkou radost z návštěvy. Zdeněk už nahlíží do lednic, komentuje ("špagety uvařený na ***čku"), ochutnává, otvírá mrazák. Nachází supermarketové balení masa, mražené lívance - "Amerika ve spreji, ty vole" a už otvírá i velkou lednici. Vybafne na něj obrovský kýbl s kečupem, hořčicí a majonézou.

Šéfkuchař Roman mluví o rozsáhlosti jídelního lístku. Kdyby bylo na něm, určitě by ho zkrátil. Ale pan provozní to vidí jinak. Roman nemá moc pravomocí a nemůže si moc vyskakovat. Je tu prostě nějak moc šéfů. Na jídelním lístku se shodovali tři lidi - majitel, provozní a šéfkuchař.

Štáb doobjednal pár dalších jídel a už se mluví velmi konkrétně. Šéfovi Zdeňkovi se nepozdává spojení wasabi a kaparů. Ale provozní si jídlo hájí. Špagety jsou podle šéfa české, převařené, omáčka hustá. Majiteli Martinovi chutnají.

A jsme u lanýžů. "Máte tu napsaný lanýžový demi-glace. Blábol! Těžkej blábol!" Oba pánové to vědí a hájí se tím, že lanýže jsou drahé. A vlastně ani nevědí, jak chutnají, protože je nikdy nejedli. Restaurace chce být světová a kuchař na to jde "moc tvrdě".

Doobjednává se hamburger, ale ouha! Došly sezamové housky. "Nepřivezli nám zboží, nemáme!" Tohle nemůže šéf Zdeněk pochopit a ptá se, jestli se opravdu v okolí nedají sehnat housky. Provozní se vymlouvá na dodavatele a dostává se s Pohlreichem do prvního sporu. Argumenty, že dodavatel přiveze půlku objednávky a není to jednoduché najít jiného, vyznívají směšně. V Praze je určitě víc dodavatelů než na malém městečku nebo na vesnici. Ale pan provozní je neústupný.

"Jsou tady manažerský, jednoznačný chyby!" komentuje šéf. Ležící topící těleso vedle stolu, příšerné fotky jídel u vchodu, pupkatý sádrový pantáta :) Kritika přichází i na servírky - málo se usmívají. A na pana provozního Richarda taky dojde.

Ke slovu se dostává mladší kuchař, ve kterém zřejmě šéf vidí naději celého podniku. A mluví rozumně - podle něj je nabídka zbytečně široká, chybí mu meetingy, na které byl zvyklý z minulé práce, všechny připomínky vyjdou do ztracena.

Majitel začíná být nervózní. Podle něj jsou všichni blbci, jen Pohlreich je pan neomylný, který je tam přišel zpucovat. Zdeněk se brání, není jeho cílem zpucovat je na jednu hromadu. "Já jsem na vaší straně, pochopte to!" To ale bude těžké, jak to tak vypadá.

Šéf Zdeněk se pokouší prorazit bariéry a nabízí Martinovi tykání. Zároveň doporučuje, aby z People udělal majitel moderní, mladej, sexy gril. Zrušil by hotovky a zredukoval menu na 30 položek + oběd. "Když se řekne steak, tak pořádnej dacan a když se řekne kuře, tak ať je to na tom vidět, že to je kuře. "

Martin se Zdeňkem vyráží do ulic. Restaurací kolem je dost, mj. i Titanic, ve kterém Pohlreich taky pracoval. Ptají se lidí, kde je restaurace People, ale nikdo neví. Povědomí o podniku je opravdu malé. Nebo spíš žádné.

Večer přichází do podniku Igor, barmanské eso, aby se podíval, jak to vypadá s diskotékou. Vybírá si větší bar, tam ale nemíchají koktejly. Musí tedy do druhé místnosti. Chce po barmanovi, aby mu namíchal něco suššího, vybírá gimlet. Barman je ale bezradný. Nakonec se shodnou na koktejlu, který mladík za barem zvládne umíchat. Cosmopolitan. No sláva.

Igor následně líčí své zážitky majiteli. Nelíbí se mu světla, ani nutnost obíhat bary, aby dostal koktejl. Nemluvě o obsluze. Igor navrhuje sestavit krizový štáb, který dá bar dohromady tak, aby za tři měsíce stály před podnikem fronty.

Druhý den sedí šéf Zdeněk u stolu a čeká na provozního nebo majitele. Marně. "Hospodskej musí bejt v hospodě včas, kruciprdel!" A když nejde provozák do podniku, jde šéf za provozákem. Bydlí totiž ve stejném domě jako je hospoda. Jen o pár poschodí výš. Ale nikde ani noha.

Až ve dvě hodiny odpoledne přichází provozní Richard. A další konflikt je na spadnutí. V kuchyni se odehrává další porada - jsou nastoupení všichni kuchaři, provozní i majitel. Zdeněk navrhuje zrušení hotovek, což je proti srsti Richardovi. Ten chce mít v restauraci výběr pro všechny skupiny zákazníků. Tudy ale asi cesta nevede...
"Jestli chcete něco změnit, tak si tu hlavu otevřete, vyndejte si ji ze zadku, začněte přemejšlet o tom, co změníte!" Richard chytil na první našlápnutí: "Proč mě urážíte? To jsem mohl ještě spát!"

Šéfkuchař Roman musel na vzduch, bylo toho na něj trochu moc. I na ostatní kuchaře, jak to tak vypadalo. Richard si stál za svým a nechtěl ustoupit ani o píď.

Dost slov, jde se vařit. Kotleta vypadá výborně a pár rad mistra šéfkuchaře kuchaři z People určitě rádi slyší. Jsou daleko přístupnější k dialogu než pan provozní. A Zdeněk už sepisuje nové menu. Šéfkuchař má sice trochu strach, ale prý to zvládne :) Mladý kuchař je plný nadšení a optimismu.

A už se zase vaří, peče a smaží. Šéfovi dělá starost servis. Servírka Lenka je tu sama na celou restauraci.

Dole v kuchyni se zatím připravuje specialita - domácí burger s hromadou voňavé cibule. Halda hranolek, vypadá opravdu nádherně, i hosté si ho pochvalují.

Zdeněk mluví s majitelem o provozním. Radí mu, přidává pár konkrétních věcí a loučí se.

Za měsíc se do restaurace vrací tajná mise - Roman Vaněk, šéf Pražského kulinářského institutu. Objednává slepičí polévku, kuskus, boloňské špagety a už se plíží i šéf Zdeněk, aby zjistil, co se za měsíc v restauraci People změnilo. Menu se zkrátilo, strejda kuchař u vchodu zůstal, sklo ve dveřích je pořád prasklé.

Ke stolu přichází provozní Richard a Roman Vaněk chválí jídlo. Richard povídá o změnách, vypadá trochu naštvaně, že mají kuchaři méně práce, protože zmizely hotovky. Dole v baru prý řádí Igor, pan Vaněk vypadá překvapeně, že je tam na full-time. A zlatý hřeb na závěr, servírka přináší obřího hamburgera. "Týjo, to je dobrej mazec! To je sexy! To je moc dobrý!" říká Roman Vaněk a doporučuje restauraci.

Zbývá nalepit samolepku a je čas vyrazit do další restaurace.


Celý díl si můžete přehrát tady (Stream video):


Celý článek

Hned na začátku prvního dílu reality show máme možnost se seznámit s šéfkuchařem Zdeňkem Pohlreichem. Kamera ho nachází v jeho Café Imperial a pan šéf se představuje. Zároveň se dozvíme, kam se podíváme. Do litoměřické restaurace Hrádek. Co tam asi pan šéfkuchař najde za hrůzy?

Karel Vinař, majitel restaurace Hrádek, vlastní i diskotéku, která jeho hospůdku dotuje. A protože by byl rád, aby si i restaurace vydělávala, vydá se do Prahy a požádá Zdeňka Pohlreicha o pomoc.

Oba pánové se setkávají přímo v Café Imperial. Karel Vinař prozradil, že si na restauraci vzal úvěr 2,5 milionu korun, v kuchyni má 2-3 kuchaře a na jídelním lístku 90 (!) jídel. Rozpačitě míchá svoje kafe, které zřejmě vůbec nepije. Schůzka je domluvena, show může začít.

Restaurace Hrádek, Litoměřice

Šéfkuchař Pohlreich přichází k Hrádku a už před vchodem se mu nelíbí nabízená 30% sleva z nápojů. "To už tam můžete rovnou napsat, že se potápíte!" Vývěsní štít taky není v nejlepším pořádku a obrázky palem a moře hned přede dveřmi první dojem taky nezachrání. Ale drsný kontrolor už vchází dovnitř.

"Dobrý den!" ozývá se prázdným lokálem. Nic. Pan šéf usedá a za chvíli už se řítí ke stolu servírka Šárka. Zatím má úsměv na tváři. Jedno espresso a přísný host už otvírá jídelní lístek. "To vypadá jak babiččino album, ty vole!" Šárka přináší kávu, která prý voní podezřele. Uvidíme, jak bude chutnat :)

Nějak takhle:
"To není Vinař, to je Vávra, ty vole, normální!" Pan majitel zatím stojí u baru a je evidentně nervózní. "A tohle je Maryša, normální. Bacha, už jde!" S tužkou, na které je nějaká zelená housenka, si Maryša-Šárka zapisuje objednávku: krabí koktejl za 64 Kč (Šárka potvrzuje, že krabí koktejl ve skutečnosti není krabí, masové knedlíčky jsou játrové a bůhví, co tam ještě Pohlreich najde), lososa a vzlykající servírka odchází. Rovnou do kuchyně, za svoji maminkou, která na Hrádku pracuje jako pomocná kuchařka.

Ke stolu už si přisedl pan majitel a dochází k prvnímu rozhovoru nad jídelním lístkem. Steak z lososa není steak, ale podkova, navíc ze zmražené ryby, *píp* obloha taky nepotěší, obzvlášť když je přes celý talíř, plátek citronu, který nejde na rybu vymačkat, jeden průšvih za druhým. "Suchý, bez chuti, přepečený, ideální čas pro změnu. Rakovina český gastronomie - jako když si stará bába nakydá na hlavu pět kilo make-upu a doufá, že to zakreje dvacet proflámovanejch a prošustrovanejch let. Tohle je cesta do pekel."

A jde se na změny. Láďa, šéfkuchař na Hrádku, nevypadá moc nadšeně, když vidí Zdeňka. Ten už se hlavou téměř zabořil do mrazáků a slyšet je jen úpění. "Tohle nemůžete prodávat normálním lidem," kroutí hlavou nad vyndaným lososem z mrazáku. Knedlíky se mají v kuchyni vařit, ne kupovat. A rychle zpět za panem majitelem.

Záludná otázka Kolik lidí dokážete zvládnout (50-60 lidí od sedmi večer do zavíračky) je jen předzvěstí akce. Pan šéf Pohlreich pozval přes čtyřicet lidí na večeři. Šárka úpí, v kuchyni se kmitá, pomocná kuchařka Ivetka je na dně, zmatek nad zmatky. Šárka brečí na maminčině rameni, Láďa je na nervy, pan majitel se diví, kde se vzalo tolik hladových lidí. Tiskárna přestala fungovat, některé stoly si sice objednaly, ale jejich přání nebyla technikou vyslyšena.

Pan majitel vchází na příkaz drsného pana Pohlreicha do lokálu, poptat se, jak hostům chutnalo. Zjišťuje ale, že několik stolů ještě odpovědět nemůže, protože hosté na jídlo teprve čekají. Nic povzbuzujícího. Cesta pana majitele vede do kuchyně ke kmitajícímu Láďovi. Zmatky, kdo dostal jídlo, kdo nedostal, pan majitel se začíná potit. Poslední stůl dostal jídlo až za hodinu a 40 minut, tudíž je po uzavření restaurace svolána bojová porada.

Problém je v příliš obsáhlém menu a v komunikaci. Labilní Šárka s brekem opouští stůl, za ní maminka utěšitelka, Šárka hrozí výpovědí. Majitel si stěžuje na morálku svého týmu. Šárku utěšuje Zdeněk, majitele a jeho nářky nad téměř non-stop pracovní dobou neutěšuje nikdo. Jen Šárčina maminka si to asi nechce u svého šéfa rozházet.

A jde se do kuchyně. Ta v Hrádku vypadá takhle:


"Je tu spousta věcí, ze kterých slušný lidi prostě nevařej!" prohlašuje drsný šéf a vyhazuje krabici se šťávou k masu, koření na čínu, gyros - glutamát, kečup (o reklamě firmy Heinz k pořadu Ano, šéfe si na těchto stránkách už brzy přečtete), solamyl, pikslu arašídů, vegetu, koření v otevřených nádobách, nepanenský olivový olej, mletý pepř ("Pepř, mletej - nikdy! Řekni panu vedoucímu, až bude mít volnejch 500 korun, ať ti koupí mlejnek na pepř!"), gulášové koření, polotovar smažený sýr ("kruciprdel!"), sójovku - všechny umělý věci pryč!

A jde se nakupovat. Láďa nakupovat nechodí, zásoby vozí pan majitel. Oba šéfkuchaři dojdou do masny a koupí suroviny k večernímu vaření. Dvě kuřátka, kuřecí játra, klobásky, bůček, pan Pohlreich ještě mámí slevu pro lidi z branže, ale na tu paní prodavačky nejsou zvyklé. Možná něco udělá pan majitel (ale moc tomu nevěřím).

Nové polední menu, které mělo být "cestou z průšvihu" obsahovalo (16. října 2008):
- Caesar salát
- salát s kuřecími játry
- domácí slepičí polévku
- bůček s růžičkovou kapustou a bramborovými knedlíky
- bílou klobásu se šťouchanými brambory
- kuře na paprice s rýží

A pro diváky (a pro Láďu) následuje lekce vaření, resp. porcování kuřete. A pak "konečně začínáme vařit". Iveta, pomocná kuchařka, má za úkol zpracovat játra. Ale divák má obavu, aby Iveta nezačala zvracet. Játra jí nedělají dobře - a je to vidět. Nakonec se ale přemůže a jatýrka nakrájí. "Raketa u zadku" je zapálena, uvidíme, co bude dál.

Kdo vyrazí s novým menu do ulic, aby ho nabídl lidem? Pan majitel, kdo jiný. A na pomoc si bere servírku Šárku. V restauraci probíhají malé změny. Ubrusy pryč, jednoduché prostírání na stoly, ať to frčí.

V kuchyni se vaří, jen vybavení poněkud pokulhává. Když vyndá Láďa cedník, pan šéfkuchař dostane záchvat smíchu. Bodejť by ne - už jste viděli sletovaný cedník?


Šéf radí šéfovi, aby si sednul s panem majitelem a promluvili si o vybavení kuchyně. Šetřit je potřeba jinde.

Učnice (obor kuchař - číšník) přináší máslo, vlastně rostlinný tuk, který se jako máslo tváří. Co je to v té škole učí? Rama Bonjour opravdu máslo není. Zaplaťpánbů, že to režie do dílu zařadila - kolik lidí tohle kupuje a nečte informace na obalu?

V kuchyni to jede jako po margarínu, v lokále jsou hosté, obědy se vydávají, ale pan majitel zalezl do kanceláře. Už za ním do doupěte ale leze šéf Pohlreich. "Vy musíte hrát ten ksicht toho podniku!" To je právě zakopaný pes. Pan majitel je sice nadšenec pro diskotéku, jak ještě uvidíme, ale v restauraci svou duši určitě nenechává. Teď jde ale na plac.

Kontroluje spokojenost hostů a hned je důvod sprdnout personál. Proč servírka nabízí jen dvě vína, když jich je plný vinný lístek? Ale komentář šéfa je jasný: 1. Host má vždycky pravdu. 2. Nikdy před ním neřešíme provozní problémy. A řešit s učnicí na baru, proč nepřinesla vinný lístek, taky nebylo nejšťastnější. Pan majitel zalezl zpátky do kanceláře a tváří se dost naštvaně. Servírka je najednou pipina a panu majiteli leze nové menu a jeho prezentace do peněz.

"Mám pocit, že spadli do vířivý pračky a zatím ještě nevěděj, co se tady na ně sesypalo!" říká Zdeněk Pohlreich a na týden odjíždí. Štáb má ale restauraci pod kontrolou. Změnil se interiér, Šárka se stydí pořád. Vaří se denně hotová jídla, knedlíky se nadále kupují a nevaří, oblohy jsou sice menší, ale jsou, kečup se nevrátil. Šárka je rozhodnutá odejít. Maminka pláče.

Pana šéfa potkáváme jako Dr. Jekylla a Mr. Hyde na diskotéce. Najednou je plný elánu, temperamentu a nadšení. Je úplně jiný než v restauraci. Tenhle chlápek nemá s naštvaným panem majitelem zavřeným v kanceláři nic společného. Čím to je?

Láďa volá ráno šéfovi a ten přijíždí na předem domluvenou schůzku. Cedule se slevami z nápojů je na svém místě, jen místo palem a moře je čistá bílá zeď. No hurá, aspoň něco. Ivetka přibíhá s vypraným a vyžehleným rondonem, ještě pár lichotek na adresu šéfa a jde se vařit. Něco spešl.

Škoda, že pan majitel po diskotéce ještě spí. Možná by mohl natisknout novinky na menu. Nikdo jiný tu zřejmě k tiskárně a počítači nemá přístup, takže bude nová jídla nabízet Šárka zákazníkům přímo z oka do oka.

Zdeněk se s Láďou sází o šampáňo (platí pan majitel), že se musí prodat dvanáct porcí hotovky, kterou šéfkuchař připravil (krevetový koktejl, jehněčí kolínko na majoránce se špenátem a pečeným bramborem, rybí polévku, uzeného pstruha s teplým bramborovým salátem a candáta s petrželovou omáčkou a vařeným bramborem, srnčí ragú).

Ivetka se raduje, že se prodává pastýřský hermelín ("tomuhle se říká Mission impossible - byla jste někdy u pastýře?" ptá se šéf, když Ivetka do hermelínu vkládá šunku), protože s Láďou vedou - minutky se prodávají líp.

Hospoda je plná, stejně jako při minulé zkoušce jsou pozváni komparzisté. Pan majitel nikde, mezi hosty musí šéfkuchař. Hosté si stěžují, čekají i hodinu na jídlo. "Hospoda se po telefonu nedělá!" rozčiluje se Zdeněk Pohlreich. Pan majitel přichází ve tři odpoledne. Pozdě, ale přece.

Sázka končí, vyhrává Láďa, bouchá šampáňo a na řadu přichází dárek - nový cedník. Mise končí. Ale ne na dlouho.

Po dvou měsících se Zdeněk vrací do restaurace Hrádek. Co se změnilo? Šárka dala výpověď, menu se zkrátilo na 50 položek. Jídla stojí kolem 70 Kč. Pan šéf si vybírá Tajemství mistra kuchaře. Hospoda je prázdná, přesto je čekání na jídlo docela dlouhé. "Kuřecí prsa s broskví a se šunkou. To je velký tajemství, ale myslím si, že je vyzrazený už několikrát. Pomóc!"

Ke stolu přichází otrávený Láďa a prozrazuje, že se nezměnilo vůbec nic. Všechno zůstalo při starém. Zklamání z promarněné příležitosti, jak řekl šéf Zdeněk. To sedí.


Na konci dílu se dozvídáme, že je Hrádek na prodej. Třeba se noví majitelé budou snažit víc.

Vrátili jsme se do Hrádku - více v tomto článku.


Podívejte se na celý první díl:

Celý článek

Právě jste se dostali na zbrusu nové stránky věnované pořadu Ano, šéfe. Vznikly 8. dubna 2009 a dávají si za cíl uceleně informovat o všech dílech natáčení, o restauracích, příbězích a panu šéfkuchaři.

Jednotlivé díly, které zatím v televizi proběhly, budou na stránky dopsány dodatečně (proto prosíme o trpělivost). Nově najdete recenze a obsahy nových dílů, odkazy na další stránky a články o pořadu, fotogalerie a zákulisní informace.

Věříme, že se vám tu bude líbit a těšíme se na Vaše ohlasy.

Celý článek