1. díl - restaurace Hrádek v Litoměřicích

Hned na začátku prvního dílu reality show máme možnost se seznámit s šéfkuchařem Zdeňkem Pohlreichem. Kamera ho nachází v jeho Café Imperial a pan šéf se představuje. Zároveň se dozvíme, kam se podíváme. Do litoměřické restaurace Hrádek. Co tam asi pan šéfkuchař najde za hrůzy?

Karel Vinař, majitel restaurace Hrádek, vlastní i diskotéku, která jeho hospůdku dotuje. A protože by byl rád, aby si i restaurace vydělávala, vydá se do Prahy a požádá Zdeňka Pohlreicha o pomoc.

Oba pánové se setkávají přímo v Café Imperial. Karel Vinař prozradil, že si na restauraci vzal úvěr 2,5 milionu korun, v kuchyni má 2-3 kuchaře a na jídelním lístku 90 (!) jídel. Rozpačitě míchá svoje kafe, které zřejmě vůbec nepije. Schůzka je domluvena, show může začít.

Restaurace Hrádek, Litoměřice

Šéfkuchař Pohlreich přichází k Hrádku a už před vchodem se mu nelíbí nabízená 30% sleva z nápojů. "To už tam můžete rovnou napsat, že se potápíte!" Vývěsní štít taky není v nejlepším pořádku a obrázky palem a moře hned přede dveřmi první dojem taky nezachrání. Ale drsný kontrolor už vchází dovnitř.

"Dobrý den!" ozývá se prázdným lokálem. Nic. Pan šéf usedá a za chvíli už se řítí ke stolu servírka Šárka. Zatím má úsměv na tváři. Jedno espresso a přísný host už otvírá jídelní lístek. "To vypadá jak babiččino album, ty vole!" Šárka přináší kávu, která prý voní podezřele. Uvidíme, jak bude chutnat :)

Nějak takhle:
"To není Vinař, to je Vávra, ty vole, normální!" Pan majitel zatím stojí u baru a je evidentně nervózní. "A tohle je Maryša, normální. Bacha, už jde!" S tužkou, na které je nějaká zelená housenka, si Maryša-Šárka zapisuje objednávku: krabí koktejl za 64 Kč (Šárka potvrzuje, že krabí koktejl ve skutečnosti není krabí, masové knedlíčky jsou játrové a bůhví, co tam ještě Pohlreich najde), lososa a vzlykající servírka odchází. Rovnou do kuchyně, za svoji maminkou, která na Hrádku pracuje jako pomocná kuchařka.

Ke stolu už si přisedl pan majitel a dochází k prvnímu rozhovoru nad jídelním lístkem. Steak z lososa není steak, ale podkova, navíc ze zmražené ryby, *píp* obloha taky nepotěší, obzvlášť když je přes celý talíř, plátek citronu, který nejde na rybu vymačkat, jeden průšvih za druhým. "Suchý, bez chuti, přepečený, ideální čas pro změnu. Rakovina český gastronomie - jako když si stará bába nakydá na hlavu pět kilo make-upu a doufá, že to zakreje dvacet proflámovanejch a prošustrovanejch let. Tohle je cesta do pekel."

A jde se na změny. Láďa, šéfkuchař na Hrádku, nevypadá moc nadšeně, když vidí Zdeňka. Ten už se hlavou téměř zabořil do mrazáků a slyšet je jen úpění. "Tohle nemůžete prodávat normálním lidem," kroutí hlavou nad vyndaným lososem z mrazáku. Knedlíky se mají v kuchyni vařit, ne kupovat. A rychle zpět za panem majitelem.

Záludná otázka Kolik lidí dokážete zvládnout (50-60 lidí od sedmi večer do zavíračky) je jen předzvěstí akce. Pan šéf Pohlreich pozval přes čtyřicet lidí na večeři. Šárka úpí, v kuchyni se kmitá, pomocná kuchařka Ivetka je na dně, zmatek nad zmatky. Šárka brečí na maminčině rameni, Láďa je na nervy, pan majitel se diví, kde se vzalo tolik hladových lidí. Tiskárna přestala fungovat, některé stoly si sice objednaly, ale jejich přání nebyla technikou vyslyšena.

Pan majitel vchází na příkaz drsného pana Pohlreicha do lokálu, poptat se, jak hostům chutnalo. Zjišťuje ale, že několik stolů ještě odpovědět nemůže, protože hosté na jídlo teprve čekají. Nic povzbuzujícího. Cesta pana majitele vede do kuchyně ke kmitajícímu Láďovi. Zmatky, kdo dostal jídlo, kdo nedostal, pan majitel se začíná potit. Poslední stůl dostal jídlo až za hodinu a 40 minut, tudíž je po uzavření restaurace svolána bojová porada.

Problém je v příliš obsáhlém menu a v komunikaci. Labilní Šárka s brekem opouští stůl, za ní maminka utěšitelka, Šárka hrozí výpovědí. Majitel si stěžuje na morálku svého týmu. Šárku utěšuje Zdeněk, majitele a jeho nářky nad téměř non-stop pracovní dobou neutěšuje nikdo. Jen Šárčina maminka si to asi nechce u svého šéfa rozházet.

A jde se do kuchyně. Ta v Hrádku vypadá takhle:


"Je tu spousta věcí, ze kterých slušný lidi prostě nevařej!" prohlašuje drsný šéf a vyhazuje krabici se šťávou k masu, koření na čínu, gyros - glutamát, kečup (o reklamě firmy Heinz k pořadu Ano, šéfe si na těchto stránkách už brzy přečtete), solamyl, pikslu arašídů, vegetu, koření v otevřených nádobách, nepanenský olivový olej, mletý pepř ("Pepř, mletej - nikdy! Řekni panu vedoucímu, až bude mít volnejch 500 korun, ať ti koupí mlejnek na pepř!"), gulášové koření, polotovar smažený sýr ("kruciprdel!"), sójovku - všechny umělý věci pryč!

A jde se nakupovat. Láďa nakupovat nechodí, zásoby vozí pan majitel. Oba šéfkuchaři dojdou do masny a koupí suroviny k večernímu vaření. Dvě kuřátka, kuřecí játra, klobásky, bůček, pan Pohlreich ještě mámí slevu pro lidi z branže, ale na tu paní prodavačky nejsou zvyklé. Možná něco udělá pan majitel (ale moc tomu nevěřím).

Nové polední menu, které mělo být "cestou z průšvihu" obsahovalo (16. října 2008):
- Caesar salát
- salát s kuřecími játry
- domácí slepičí polévku
- bůček s růžičkovou kapustou a bramborovými knedlíky
- bílou klobásu se šťouchanými brambory
- kuře na paprice s rýží

A pro diváky (a pro Láďu) následuje lekce vaření, resp. porcování kuřete. A pak "konečně začínáme vařit". Iveta, pomocná kuchařka, má za úkol zpracovat játra. Ale divák má obavu, aby Iveta nezačala zvracet. Játra jí nedělají dobře - a je to vidět. Nakonec se ale přemůže a jatýrka nakrájí. "Raketa u zadku" je zapálena, uvidíme, co bude dál.

Kdo vyrazí s novým menu do ulic, aby ho nabídl lidem? Pan majitel, kdo jiný. A na pomoc si bere servírku Šárku. V restauraci probíhají malé změny. Ubrusy pryč, jednoduché prostírání na stoly, ať to frčí.

V kuchyni se vaří, jen vybavení poněkud pokulhává. Když vyndá Láďa cedník, pan šéfkuchař dostane záchvat smíchu. Bodejť by ne - už jste viděli sletovaný cedník?


Šéf radí šéfovi, aby si sednul s panem majitelem a promluvili si o vybavení kuchyně. Šetřit je potřeba jinde.

Učnice (obor kuchař - číšník) přináší máslo, vlastně rostlinný tuk, který se jako máslo tváří. Co je to v té škole učí? Rama Bonjour opravdu máslo není. Zaplaťpánbů, že to režie do dílu zařadila - kolik lidí tohle kupuje a nečte informace na obalu?

V kuchyni to jede jako po margarínu, v lokále jsou hosté, obědy se vydávají, ale pan majitel zalezl do kanceláře. Už za ním do doupěte ale leze šéf Pohlreich. "Vy musíte hrát ten ksicht toho podniku!" To je právě zakopaný pes. Pan majitel je sice nadšenec pro diskotéku, jak ještě uvidíme, ale v restauraci svou duši určitě nenechává. Teď jde ale na plac.

Kontroluje spokojenost hostů a hned je důvod sprdnout personál. Proč servírka nabízí jen dvě vína, když jich je plný vinný lístek? Ale komentář šéfa je jasný: 1. Host má vždycky pravdu. 2. Nikdy před ním neřešíme provozní problémy. A řešit s učnicí na baru, proč nepřinesla vinný lístek, taky nebylo nejšťastnější. Pan majitel zalezl zpátky do kanceláře a tváří se dost naštvaně. Servírka je najednou pipina a panu majiteli leze nové menu a jeho prezentace do peněz.

"Mám pocit, že spadli do vířivý pračky a zatím ještě nevěděj, co se tady na ně sesypalo!" říká Zdeněk Pohlreich a na týden odjíždí. Štáb má ale restauraci pod kontrolou. Změnil se interiér, Šárka se stydí pořád. Vaří se denně hotová jídla, knedlíky se nadále kupují a nevaří, oblohy jsou sice menší, ale jsou, kečup se nevrátil. Šárka je rozhodnutá odejít. Maminka pláče.

Pana šéfa potkáváme jako Dr. Jekylla a Mr. Hyde na diskotéce. Najednou je plný elánu, temperamentu a nadšení. Je úplně jiný než v restauraci. Tenhle chlápek nemá s naštvaným panem majitelem zavřeným v kanceláři nic společného. Čím to je?

Láďa volá ráno šéfovi a ten přijíždí na předem domluvenou schůzku. Cedule se slevami z nápojů je na svém místě, jen místo palem a moře je čistá bílá zeď. No hurá, aspoň něco. Ivetka přibíhá s vypraným a vyžehleným rondonem, ještě pár lichotek na adresu šéfa a jde se vařit. Něco spešl.

Škoda, že pan majitel po diskotéce ještě spí. Možná by mohl natisknout novinky na menu. Nikdo jiný tu zřejmě k tiskárně a počítači nemá přístup, takže bude nová jídla nabízet Šárka zákazníkům přímo z oka do oka.

Zdeněk se s Láďou sází o šampáňo (platí pan majitel), že se musí prodat dvanáct porcí hotovky, kterou šéfkuchař připravil (krevetový koktejl, jehněčí kolínko na majoránce se špenátem a pečeným bramborem, rybí polévku, uzeného pstruha s teplým bramborovým salátem a candáta s petrželovou omáčkou a vařeným bramborem, srnčí ragú).

Ivetka se raduje, že se prodává pastýřský hermelín ("tomuhle se říká Mission impossible - byla jste někdy u pastýře?" ptá se šéf, když Ivetka do hermelínu vkládá šunku), protože s Láďou vedou - minutky se prodávají líp.

Hospoda je plná, stejně jako při minulé zkoušce jsou pozváni komparzisté. Pan majitel nikde, mezi hosty musí šéfkuchař. Hosté si stěžují, čekají i hodinu na jídlo. "Hospoda se po telefonu nedělá!" rozčiluje se Zdeněk Pohlreich. Pan majitel přichází ve tři odpoledne. Pozdě, ale přece.

Sázka končí, vyhrává Láďa, bouchá šampáňo a na řadu přichází dárek - nový cedník. Mise končí. Ale ne na dlouho.

Po dvou měsících se Zdeněk vrací do restaurace Hrádek. Co se změnilo? Šárka dala výpověď, menu se zkrátilo na 50 položek. Jídla stojí kolem 70 Kč. Pan šéf si vybírá Tajemství mistra kuchaře. Hospoda je prázdná, přesto je čekání na jídlo docela dlouhé. "Kuřecí prsa s broskví a se šunkou. To je velký tajemství, ale myslím si, že je vyzrazený už několikrát. Pomóc!"

Ke stolu přichází otrávený Láďa a prozrazuje, že se nezměnilo vůbec nic. Všechno zůstalo při starém. Zklamání z promarněné příležitosti, jak řekl šéf Zdeněk. To sedí.


Na konci dílu se dozvídáme, že je Hrádek na prodej. Třeba se noví majitelé budou snažit víc.

Vrátili jsme se do Hrádku - více v tomto článku.


Podívejte se na celý první díl: