2. díl - People, kde jste?

Ve druhém dílu se Zdeněk Pohlreich vydává do pražské restaurace People, aby ostravskému realitnímu makléři Martinu Horákovi, soutěžícímu z VyVolených, přivedl nějaké people. Získá nakonec restaurace doporučení a samolepku na dveře?

Martin už vchází do Café Imperial a vítá se s šéfem. A hned se mu svěřuje, že do People nechodí lidi, přestože do podniku investoval přes 10 milionů korun a že by potřeboval pomoci.

Restaurace spojená s diskotékou má 10-15 zaměstnanců, provozního dělá Martinův kamarád. Podle slov majitele vaří jejich kuchaři dobře, doporučuje steak a speciality z těstovin. Zdeněk Pohlreich je připraven přijít na "inspekci".

Štěpánská ulice je v úplném centru Prahy, přesto lidé o restauraci People nevědí. Šéf Zdeněk už si to štráduje po chodníku. "Restaurant a disco, ty vole - co to je, jako?"

Už přede dveřmi ho zarazí velká postava tlustého kuchaře. "Takhle nás viděj ty lidi - všechny kuchaře." Figurína je opravdu otřesná. Hned zkritizuje špinavý strop u vchodu, načmáraný text na cedulích, rozbité sklo ve dveřích - a jde se dovnitř.

"Ta kytka má taky rýmu. Ta by potřebovala zalejt", hodnotí pan Pohlreich hned u dveří květinovou výzdobu lokálu. Na stole vypálená svíčka a od baru už pokukuje servírka. Přináší malé pivo a nervózně čeká na objednávku.

A prý, co má nejradši, co doporučí. Slečna má ráda hermelín, ale šéf pokukuje po jiných jídlech. Objednává si medium-rare rumpsteak s lanýžovým demi-glace a žebírka. A už se to vaří, už se to smaží, už se to nese. Čekání trvalo 38 minut (při obsazenosti dvou stolů).

Po lanýžích v omáčce ani památka, no aby taky jo, při ceně pravých lanýžů. Ale zní to honosně, že? Rumpsteak je v pořádku, propečený přesně podle přání, brambor spousta, omáčka nemá s demi-glace nic společného.

A co žebírka? Hnusná křenová omáčka z piksly, ale jinak vypadá porce ohromně. "Porce jako prase", ale žebírka by podle šéfa zasloužily lepší ochucení.

Resumé? Všechno má nějakou hlavu a patu, kuchař ví, co dělá.

A jde se do kuchyně, která je v tomto podniku o patro níž než lokál a jídla cestují výtahem. Hned za dveřmi najde pan šéf talíř s nedojedeným jídlem. "Ty vole!" Kuchaři pokračují v práci a jen tak mezi řečí prohodí Brýden. Nevypadá, že by měli velkou radost z návštěvy. Zdeněk už nahlíží do lednic, komentuje ("špagety uvařený na ***čku"), ochutnává, otvírá mrazák. Nachází supermarketové balení masa, mražené lívance - "Amerika ve spreji, ty vole" a už otvírá i velkou lednici. Vybafne na něj obrovský kýbl s kečupem, hořčicí a majonézou.

Šéfkuchař Roman mluví o rozsáhlosti jídelního lístku. Kdyby bylo na něm, určitě by ho zkrátil. Ale pan provozní to vidí jinak. Roman nemá moc pravomocí a nemůže si moc vyskakovat. Je tu prostě nějak moc šéfů. Na jídelním lístku se shodovali tři lidi - majitel, provozní a šéfkuchař.

Štáb doobjednal pár dalších jídel a už se mluví velmi konkrétně. Šéfovi Zdeňkovi se nepozdává spojení wasabi a kaparů. Ale provozní si jídlo hájí. Špagety jsou podle šéfa české, převařené, omáčka hustá. Majiteli Martinovi chutnají.

A jsme u lanýžů. "Máte tu napsaný lanýžový demi-glace. Blábol! Těžkej blábol!" Oba pánové to vědí a hájí se tím, že lanýže jsou drahé. A vlastně ani nevědí, jak chutnají, protože je nikdy nejedli. Restaurace chce být světová a kuchař na to jde "moc tvrdě".

Doobjednává se hamburger, ale ouha! Došly sezamové housky. "Nepřivezli nám zboží, nemáme!" Tohle nemůže šéf Zdeněk pochopit a ptá se, jestli se opravdu v okolí nedají sehnat housky. Provozní se vymlouvá na dodavatele a dostává se s Pohlreichem do prvního sporu. Argumenty, že dodavatel přiveze půlku objednávky a není to jednoduché najít jiného, vyznívají směšně. V Praze je určitě víc dodavatelů než na malém městečku nebo na vesnici. Ale pan provozní je neústupný.

"Jsou tady manažerský, jednoznačný chyby!" komentuje šéf. Ležící topící těleso vedle stolu, příšerné fotky jídel u vchodu, pupkatý sádrový pantáta :) Kritika přichází i na servírky - málo se usmívají. A na pana provozního Richarda taky dojde.

Ke slovu se dostává mladší kuchař, ve kterém zřejmě šéf vidí naději celého podniku. A mluví rozumně - podle něj je nabídka zbytečně široká, chybí mu meetingy, na které byl zvyklý z minulé práce, všechny připomínky vyjdou do ztracena.

Majitel začíná být nervózní. Podle něj jsou všichni blbci, jen Pohlreich je pan neomylný, který je tam přišel zpucovat. Zdeněk se brání, není jeho cílem zpucovat je na jednu hromadu. "Já jsem na vaší straně, pochopte to!" To ale bude těžké, jak to tak vypadá.

Šéf Zdeněk se pokouší prorazit bariéry a nabízí Martinovi tykání. Zároveň doporučuje, aby z People udělal majitel moderní, mladej, sexy gril. Zrušil by hotovky a zredukoval menu na 30 položek + oběd. "Když se řekne steak, tak pořádnej dacan a když se řekne kuře, tak ať je to na tom vidět, že to je kuře. "

Martin se Zdeňkem vyráží do ulic. Restaurací kolem je dost, mj. i Titanic, ve kterém Pohlreich taky pracoval. Ptají se lidí, kde je restaurace People, ale nikdo neví. Povědomí o podniku je opravdu malé. Nebo spíš žádné.

Večer přichází do podniku Igor, barmanské eso, aby se podíval, jak to vypadá s diskotékou. Vybírá si větší bar, tam ale nemíchají koktejly. Musí tedy do druhé místnosti. Chce po barmanovi, aby mu namíchal něco suššího, vybírá gimlet. Barman je ale bezradný. Nakonec se shodnou na koktejlu, který mladík za barem zvládne umíchat. Cosmopolitan. No sláva.

Igor následně líčí své zážitky majiteli. Nelíbí se mu světla, ani nutnost obíhat bary, aby dostal koktejl. Nemluvě o obsluze. Igor navrhuje sestavit krizový štáb, který dá bar dohromady tak, aby za tři měsíce stály před podnikem fronty.

Druhý den sedí šéf Zdeněk u stolu a čeká na provozního nebo majitele. Marně. "Hospodskej musí bejt v hospodě včas, kruciprdel!" A když nejde provozák do podniku, jde šéf za provozákem. Bydlí totiž ve stejném domě jako je hospoda. Jen o pár poschodí výš. Ale nikde ani noha.

Až ve dvě hodiny odpoledne přichází provozní Richard. A další konflikt je na spadnutí. V kuchyni se odehrává další porada - jsou nastoupení všichni kuchaři, provozní i majitel. Zdeněk navrhuje zrušení hotovek, což je proti srsti Richardovi. Ten chce mít v restauraci výběr pro všechny skupiny zákazníků. Tudy ale asi cesta nevede...
"Jestli chcete něco změnit, tak si tu hlavu otevřete, vyndejte si ji ze zadku, začněte přemejšlet o tom, co změníte!" Richard chytil na první našlápnutí: "Proč mě urážíte? To jsem mohl ještě spát!"

Šéfkuchař Roman musel na vzduch, bylo toho na něj trochu moc. I na ostatní kuchaře, jak to tak vypadalo. Richard si stál za svým a nechtěl ustoupit ani o píď.

Dost slov, jde se vařit. Kotleta vypadá výborně a pár rad mistra šéfkuchaře kuchaři z People určitě rádi slyší. Jsou daleko přístupnější k dialogu než pan provozní. A Zdeněk už sepisuje nové menu. Šéfkuchař má sice trochu strach, ale prý to zvládne :) Mladý kuchař je plný nadšení a optimismu.

A už se zase vaří, peče a smaží. Šéfovi dělá starost servis. Servírka Lenka je tu sama na celou restauraci.

Dole v kuchyni se zatím připravuje specialita - domácí burger s hromadou voňavé cibule. Halda hranolek, vypadá opravdu nádherně, i hosté si ho pochvalují.

Zdeněk mluví s majitelem o provozním. Radí mu, přidává pár konkrétních věcí a loučí se.

Za měsíc se do restaurace vrací tajná mise - Roman Vaněk, šéf Pražského kulinářského institutu. Objednává slepičí polévku, kuskus, boloňské špagety a už se plíží i šéf Zdeněk, aby zjistil, co se za měsíc v restauraci People změnilo. Menu se zkrátilo, strejda kuchař u vchodu zůstal, sklo ve dveřích je pořád prasklé.

Ke stolu přichází provozní Richard a Roman Vaněk chválí jídlo. Richard povídá o změnách, vypadá trochu naštvaně, že mají kuchaři méně práce, protože zmizely hotovky. Dole v baru prý řádí Igor, pan Vaněk vypadá překvapeně, že je tam na full-time. A zlatý hřeb na závěr, servírka přináší obřího hamburgera. "Týjo, to je dobrej mazec! To je sexy! To je moc dobrý!" říká Roman Vaněk a doporučuje restauraci.

Zbývá nalepit samolepku a je čas vyrazit do další restaurace.


Celý díl si můžete přehrát tady (Stream video):