Zdeněk Pohlreich v motorestu u Plzně - jak to dopadlo?

O čem byl sedmý díl reality show Ano, šéfe? Pokračujte v čtení článku a dozvíte se to:

Paní Podaná, bývalá účetní, která má Motorest Lesní Zátiší kousek od Plzně, se vydává do Café Imperial, aby požádala Zdeňka Pohlreicha o pomoc.

Objednává si vodu a kafe a už mluví konkrétně. 4 lidi v podniku, 40 jídel. Zdeněk Pohlreich si dává podmínku: budou poslouchat a pustí ho ke slovu.

"To snad není ten podnik?" říká si pan šéf v autě. "Jak tam stály ty ku*vy! Tývole, to bude u tý pumpy - kam jste mě to vzali? Ať to není to, co si myslím, že to je! Uvááá!" A je tam. "To je dobrej dům. Tý brďo!" Architekt se na restauraci opravdu vyřádil. Bílá kostka u benzínky.

Bolševický zátiší - tak uvidíme. Za dveřmi malý kuchař (stejný jako v 2. díle) a uvítání: "Co tady chcete, vy holoto pražská?" Nějaká ženština s utěrkou na hlavě. Welcome drink a chleba se solí.

"To je dost neutěšený, tohle!" Servírka má záchvaty smíchu a Zdeněk už počítá jídla na menu. Určitě je to víc než 30 jídel. "Přestávám si o sobě myslet, že jsem normální!" Šéf si objednal pečené vepřové ocásky, revírnickou směs, ďábelské kuřecí medajlonky, lososa a tajemství šéfkuchaře. Bez příloh, "abych si nezkazil figuru!" "Maminkóóó!!!" Servírka ještě vyplázla jazyk na kameru a show může začít.

Všechna jídla pod stovku, polévka pod dvacku - "bez nápadu a invence". A divák už nahlíží do kuchyně, kde řádí další divá žena. Přijde mi to, nebo jsou všechny zaměstnankyně pod vlivem? Proč se všechny dámy pořád tak smějou?

"Kdo uteče, ten vyhraje!" komentuje šéf. Dostane na stůl dvě buchty, zřejmě pozornost podniku. "Já to přece nechci," šklebí se pan Pohlreich. A už se nesou velké oranžové talíře. Servírka opět vtipkuje.

Tajemství šéfkuchaře - vepř. řízek s uzeným sýrem :) Mražená zelenina, kečup a kuřecí medajlonky. Další maso je přepečené a "zavání friťákem". Nudličky jsou blééé, aspoň podle výrazu šéfkuchaře. "Proč právě já?" ptá se šéf. Pečené ocásky moc pečené :(

Přichází paní majitelka. "Všechno má jednotnej vzhled!" Vendula, kuchařka, by ráda změnila menu. Sama by si některá jídla vůbec nedala!!! Vepřové ocásky jsou nejlepší, jen přidat lepší šťávu.

A jde se do kuchyně. Kuchyň s denním světlem se šéfovi líbí. Uklizeno, pořádek. Kuchař Robert je na baru, u kafíčka a cigárka. Nechtělo se mu do kuchyně, ale nakonec souhlasil, že bude dělat i mimo svou službu.

Restaurace je plná Němců. Eins, zwei. "Bunkr má dvě části. Novou a protiatomovou," komentuje šéf odchod do skladu. Paní majitelka neumí ani zapnout mikrovlnku a už otvírá balíky čínských nudlí. "Pochoutka!" říká šéfovi.

Na nádobí nikdo není, ke dřezu chce jít paní majitelka. Objednávku bohužel není možné splnit - 13 bifteků ve skladu není. "Přišly jsme o peníze!" říká paní majitelka svým "ženám". "Čínský nudle, grilovací koření, já se na to ...!" "Vařil jste někdy v přírodě?" "Ale tady nejsme v přírodě, tady jsme v restauraci!"

"Paní šéfka vůbec netuší, jak ta restaurace má vypadat!" Paní servírka moc nadšeně nevypadá - má jít k hostům a oznámit jim, že biftek není a dostanou roštěnku. Působí to na mě, že si s tím spíš neporadí jazykově, ale třeba se pletu a je jen nervózní.

"Das ist eine gute Tschechische Schlichte! Das ist eine Katastrofe!"

Přichází druhý kuchař. Pozdě, ale to je prý "úplně jedno". Drsňák už od pohledu. Dává šéfovi recept, jak dělá cibulačku. "Přidám kari třeba!" A začíná výuka - na řadě je omeleta. "Ve srovnání se Zdeňkem nedělám na 100%. Nedělám ani na 50!"

Servírka kritizuje, že se v kuchyni nedá dohromady ani 18 stejných talířů. Zanedbaná je reklama - tabule je nedostatečná, ceny jsou nastaveny špatně, "jsme moc levní!" Paní šéfka se prý změní. No, uvidíme.

Den 3.
Paní majitelka jede na nákup a šéf požaduje kosti. V kotlích už bublá srnčí ragú, plněná paprika, cibulačka. Šéf přiváží rondon, ale kuchař chce zůstat v tričku.

Nákupčí jsou zpátky a už se nosí krabice a přepravky, kartony mléka, brambory a další ingredience. Přemisťuje se i cedule, rajská vypadá krásně. "Jako od tatínka!"

Šéf úřaduje, jídla vypadají daleko lépe. Hádka o barvu talířů - Zdeněk navrhuje bílé, personál chce barevné. "Jděte do p*dele!"

V restauraci se najednou pracuje, na zítřek se připravuje kanec se šípkovou omáčkou. Hosté si chválí jídlo, všechno vypadá v pohodě. Šéf ukazuje nový předkrm: Plněné žampiony s vínem a petrželkou. "Z dneška mám supr dobrej pocit!" říká šéf. Kuchaři se líbí kuchař - má hlavu otevřenou. A šéf ho zve k sobě do restaurace! To je snad poprvé, není-liž pravda?

Na řadě je tvorba nového menu. Něco od piva, něco od zvěřiny, ... paní majitelka procitá a začíná chápat, o čem je vedení restaurace. Je potřeba se podívat i na ceny.

4. den je kuchař v kuchařském :) Kanec se zřejmě povedl. V kuchyni se opět kmitá, nabízí se jehněčí kýta s bramborovou kaší.

Je potřeba i zlepšit exteriér "boudy". "Hospoda musí vypadat čistě už zvenku! Musí to jít!" Štáb sedá do auta s paní majitelkou. Nový billboard a majitelka pláče dojetím :) Šéf dostává za odměnu zelenou zástěru. V kapsách otvírák jako mužský úd. Ach jo.

Nastává loučení a další dárek. Velká palice na odstranění zdí v interiéru hospody. Zdeněk dostává dort s nápisem Díky, Zdeňku. "Jé, já nejím sladký!"

Jak dopadla návštěva po nějaké době? Jde se přímo do kuchyně. Změna je v jídelníčku, kuchař je v rondonu, zdi zůstaly, přes obědy se zvýšily tržby, jídelák se šéfovi líbí. Je Kaťák zůstal :(

A jak dopadlo jídlo? Losos šéfovi chutná, ostrovní směs taky (omáčka je vlastní). "Super, není to vůbec zlý!" Kuchař Robert září spokojeností.

Zdeněk dává samolepku s doporučením a my se už můžeme těšit na příští čtvrtek!